Publikováno: 2.březen 2012
Penzijní připojištění nebo nové penzijní spoření? Anebo oboje? Co je výhodnější? Takhle se možná budou lidé ptát nejpozději za dva roky, kdy začnou platit zásadní úpravy dvou částí penzijního systému, které nedávno schválila vláda. Za prvé, existující penzijní připojištění projde parametrickou změnou, která se týká zvýšení limitu státního příspěvku a také rozvolňuje zatím velmi striktní pravidla pro investování. Za druhé, nové důchodové spoření umožní zájemci odvádět do vybrané penzijní společnosti pět procent jeho hrubých příjmů.
Ve prospěch účasti v připojištění hovoří státní příspěvky a daňové zvýhodnění (o jehož přesném nastavení dosud není rozhodnuto, ale obecně se předpokládá). Nezanedbatelnou výhodou je mnohaletá zkušenost střadatelů s tím, jak systém funguje, a také jeho flexibilita. Umožňuje totiž podle potřeby měnit částky, které chcete nebo můžete spořit. Navržená úprava také odbourává důvody k často kritizované ultrakonzervativní, velmi opatrné investiční strategii fondů penzijního připojištění. Fondy kvůli ní nemohly vycházet vstříc klientům, kteří požadovali vyšší výnos i s vědomím toho, že podstupují větší riziko ztráty. A pominout v případě připojištění nemůžeme ani výhodu příspěvků placených řadou zaměstnavatelů.
Zůstaneme-li u penzijního připojištění jednotlivce bez příspěvku zaměstnavatele, dá se benefit státního příspěvku k první měsíčně spořené tisícovce podle vládní představy vyčíslit na 230 Kč. Druhá tisícovka by pak (za předpokladu systému zdanění, jak se o něm mluví) přinesla 190 Kč formou zvýšení čistého příjmu.
Ani jeden z těchto benefitů naproti tomu nové důchodové spoření nenabídne. Navíc má tu nevýhodu, že klienti musí odvádět do fondu stále stejné procento z příjmu.
Co se týká zhodnocení prostředků, což je další aspekt, měly by být produkty penzijního připojištění a důchodového spoření rovnocenné. Oba totiž budou moci nabízet obdobné spektrum investičních strategií s obdobným rizikem.
Pro toho, kdo hodlá odkládat na své zajištění ve stáří měsíčně do dvou tisíc korun, tedy penzijní připojištění bezkonkurenčně vítězí. Co ale při potřebě spořit vyšší sumy?
V úvahu hypoteticky přicházejí dvě varianty. Buďto dále zvýšit částky spoření v penzijním připojištění, a to již bez jakýchkoliv zvýhodnění, tedy hlavně příspěvku státu, nebo paralelně sjednat důchodové spoření a odkládat měsíčně 5 % hrubých příjmů plus 2000 korun na penzijní připojištění.
Důchodové spoření se vyplatí jako doplněk k připojištění v případě, že penzijní fondy dokážou zhodnotit úspory víc, než kolik bude činit valorizace penzí těm, kdo se plně spoléhají na stát a průběžný důchodový systém.
Důchodová kalkulačka ministerstva práce a sociálních věcí předpokládá, že průběžné penze se budou valorizovat o 2 % ročně. Kdo uvažuje o novém důchodovém spoření, musí, po tom, co započítá náklady související s investováním, předpokládat zhodnocení prostředků o více než 3 %. Takový výnos nevypadá nerealisticky, ovšem jen v případě rizikovějších variant. V případě málo rizikového fondu státních dluhopisů už tříprocentní zhodnocení není příliš pravděpodobné.
Čistě finanční pohled tedy omezuje okruh zájemců o důchodové spoření na osoby ochotné ukládat více než 2 tisíce korun měsíčně, které navíc důvěřují investicím na kapitálovém trhu. Takových lidí nejenže nebudou miliony, ale zřejmě ani velké statisíce.